Prolog

,,Jsi nervózní?" Zeptala se matka při večeři. Vrhnu po ní otrávený pohled. Jistěže jsem nervózní! Vůbec netuším, co mě zítra čeká. Matka se s pobaveným a lehce omluvným výrazem usměje. 

,,Když ty jen celý den mlčíš! Jak se s tebou mám pak bavit?" Namítne a sklidí po sobě nádobí. Pokrčím nad tím rameny a zamířím ke schodům. Pokouším se tiše našlapovat po dřevěných prknech. Byla to moje malá hra. Už dvakrát se mi podařilo schody projít neslyšně. V opačném případě zavrzaly a bylo po hře. Tentokrát nade mnou schody zase zvítězily. Ten zpropadený sedmý schod! Mrzutě vpochoduji do pokoje a praštím sebou na postel. 

Zítra je velký den. Zítra tento pokoj opustím. Celých patnáct let čekám na tento okamžik a teď je tady. Zítra se rozhodne, zda mě přijmou do Bojové školy. Je to už osmnáct let, co patnáctiletí rekruti z celé země poprvé vstoupili na její práh. Země je ve válce nebo se do ní chystá. Potřebuje vojáky, střelce a taktiky. Ti se vybírají z řad patnáctiletých pomocí zkoušky. Tato zkouška čeká zítra i na mě, dívku jménem Tess. Tess, co nedojedla svou večeři.