Ze zápisníku Parantylie
01.05.2015 21:23
NEZNÁMÁ DÍVKA, MINULOST, AKADEMI LEONA ROTSE
"Zbavte se toho, jak chcete, ale už to nechci vidět. Pošlete o tom zprávu do parlamentu," poví ten staromódně vyhlížející muž v tvídovém saku.
A mladičká slečna, které zařídil práci u tohoto váženého muže její otec, jež věděl kam poslat své štědré dary, sepsala zprávu, připojila záznam textu, který se jim dostal do rukou a jehož originál zničila. Nesmíme však opomínat snaživost mladé plavovlásky, která vyrobila dvě kopie dopisu směrovaného členům parlamentu a bezpečně je uložila v archivu univerzity. Kdo by ji tu nováčkovskou preciznost měl za...
01.07.2014 20:53
FREYA AVERY BRIGHTDIMNESS, SOUČATNOST, AKADEMIE LEONA ROTSE
S němým výkřikem otevřu oči a otřesu se. Cítím na své paži dotek ruky, ta tam ovšem není. A nikdy nebyla. Je jenom můj přelud. Ale jak si můžu něco takového vůbec myslet? Když už vím, že nic nevím.
Tentokrát se z postele nezvedám. Jen odkopu zmuchlanou deku a zadívám se nad sebe, na vrchní palandu. Jane vedle mě klidně spí, má neuvěřitelně tvrdý spánek. Zdá se to spíš jako výhoda, stejně by s ní nebylo k domluvení v tuhle hodinu… Dokážu si ji představit pěkně v plných barvách. A co teprve ten slovník… Na...
01.07.2014 20:51
FREYA AVERY BRIGHTDIMNESS, SOUČATNOST, AKADEMIE LEONA ROTSE
Kolem šesté začíná být v budově opravdu rušno. Magici nováčci scházejí dolů, aby mohli konečně nastoupit na akademii. A my ostatní tu prostě jen tak postáváme a přehloupě jim přejeme hodně štěstí a loučíme se.
Je to divný.
Dost divný.
Venku je už šero, v tuhle domu bývá tma brzy. Všichni magici si tady dali svou poslední večeři, to zní vtipně, a už se sem nikdy nevrátí. S Jane obcházíme lidi a loučíme se. S některými jsme ani tak dobře nevycházely, ale teď je to už stejně jedno. No ne?
Jeden blonďák si konečně po...
13.04.2014 22:34
FREYA AVERY BRIGHTDIMNESS, AKADEMIE LEONA ROTSE
Nevydržím tíži našeho ticha a promluvím jako první. „Takže… kdy se proberou ostatní?“ Zní tiše má otázka. Vždyť já jsem přeci už vzhůru, ne?
„No víš…“ Začne Lora a já cítím, že se její tón mění. „…nejsem si jistá, jak bych ti to měla říct. Nastala tu trochu podivná situace.“ Samozřejmě mluví tím svým sladkým hláskem, což je u ní asi něco, co nedokáže potlačit, ale úzkost, kterou se předtím snažila skrýt, také slyším. Cítím z ní překvapení, což je trochu znervózňující.
„Jim se něco stalo?!“ Vhrknu a pohledem najdu Jane. Evidentně se ta slova...
24.03.2014 23:24
FREYA AVERY BRIGHTDIMNESS, AKADEMIE LEONA ROTSE
Nerslová se postaví dovnitř kruhu s rukama dlaněmi vzhůru a mírně nataženými před sebou. V obou dlaních má písek, přímo kopy písku. „To je časomíra.“ Vysvětlí hlasem, kterým se vysvětluje malým dětem, k čemu se používá toaleťák. „Rituál skončí teprve, až se písek dosype. Můžeme.“ Pokývne a mně se mihne hlavou, že poslední větu v žádném případě nemyslí jako zdvořilost, je to příkaz. Strašná ženská.
Znovu se zadívám na svou ampulku. Bůh ví, co v tom vlastně je. Odšroubuji uzávěr a po očku sleduji Jane, jak je na tom...
17.03.2014 00:24
FREYA AVERY BRIGHTDIMNESS, AKADEMIE LEONA ROTSE
Ráno se mi vstává hůř než v noci. Nejraději bych se zahrabala pod peřinu a klidně spala dál. Moje tělo jednoznačně souhlasí, chudák, ještě si neuvědomuje, že to nepřipadá v úvahu. Rozespale se převaluji po posteli a vnímám zvuky mých spolubydlících, prozatímních. Kterákoli z nich může být magik. Vlastně i já.
Náš pokoj je malý a strohý. Přesně takový, jaké se přidělují neprojeveným. Čelem ke zdi jsou postaveny tři železné palandy, přistrčily jsme je těsně k sobě.
Netuším proč, ale Sára, Mery a Rena chtěly mermomocí spát...
14.03.2014 22:40
Těžký odér alkoholu se celou místností dostává až ke mně.
Divoce se mi rozbuší srdce a cosi těžkého mi dopadne na hruď a stlačí mi ji, ten pocit se mi pomalu a obezřetně rozlézá tělem. Mé tělo… ono s naprostou jistotou ví, co se ke mně blíží, ale já? Já nejistě tlačím víčka k sobě. I přes zavřené oči cítím svit pouliční lampy na svém obličeji. Hlavně je neotevírej! Křičí na mě můj vlastní hlas, jen jakoby zdálky. Uklidni se! A já ten hlas poslechnu. Můj dech se prohloubí a jako v sladkém spánku povolím všechny své svaly. Prohrála jsem. Cítím se jako obětní beránek. Vím, že se...