Došli jsme k velkému zdobenému paláci s dlouhým schodištěm. Dělá si srandu? To jdeme až tam nahoru? Vždyť to jsou snad chody do nebe! Co kdybych se prostě zastavil? Přece by to mě nemohl potrestat jen za to, že jsem zastavil. Ale stejně tak vysoko nepůjdeme. Počkej! Nelez do těch...

  „Pózor!“ rozlehlo se po celém rinku.   V tu ránu jsme se všichni zastavili na místě. Z podia nás sledovala malá skupinka dospělých. Každý, kdo stál pod velící věží, na sobě cítil jejich jednotlivé pohledy. Z jejich dvojřadu vystoupil elegantní muž. Byl vysoký, se širokými rameny a ostře...